MIKULÁŠ VYMĚTAL: SPOLEČNĚ ŽÍT V MÍRU
Mikuláš Vymětal
Evangelický farář a univerzitní učitel Mikuláš Vymětal se dlouhodobě věnuje pomoci komunitám čelícím nenávisti. V roce 2011 stál u zrodu iniciativy Nenávist není řešení. S Mikulášem jsme si povídali den před jím organizovaným bohoslužebným shromážděním, kterým se chce postavit nenávistné protimuslimské demonstraci.
Můžeš prosím vysvětlit tvou osobní, lidskou motivaci vystupovat veřejně na obranu lidí, nebo skupin lidí, které se stanou terči nenávisti? Dlouhodobě se věnuješ pomoci Romům ohroženým nenávistnými demonstracemi a pochody, proč teď muslimové?
Už 13 let jsem farářem, a celou dobu kážu o lásce k bližnímu a odvaze, kterou dává víra. Zřejmě se to nějak projevuje i dovnitř – přestalo mě bavit dívat se stranou tam, kde se skoro všichni „slušní“ dívají stranou a tím přenechávají prostor lidem, hlásajícím nenávistná a extrémní řešení. Tlak médií a společnosti, který byl dříve soustředěn především proti Romům, se nyní soustředí i na muslimy. Ale u mě osobně to není nic nového, již v roce 2002 jsem prosadil ve Společnosti křesťanů a Židů rozšíření dialogu také o islám.
V čem je pomoc muslimským komunitám jiná, než pomoc romským komunitám?
Muslimy pojí víra – a tak jsou navzájem solidární, což jim pomáhá snášet často nepřátelský tlak okolní společnosti. Muslimové, které znám, jsou většinou slušně ekonomicky situovaní – jsou to vysokoškoláci či absolventi vysokých škol. Vnímám ovšem také mnoho shod – v obou případech se snažím především o spolupráci s těmi, jichž se to týká a pojí mě i osobní přátelství s představiteli obou komunit.
Islamofobové tvrdí, že za pár desítek let Evropa bude islamizovaná, bude tu platit povinně zahalování, šaría a podobně. Jak to vidíš ty?
Velmi pravděpodobně bude v některých evropských zemích vyšší procento muslimů než nyní. Když se však podíváme na země a místa v Evropě, kde jich již dneska je většina či výrazný podíl, jako je třeba Albánie, Bosna, Bulharsko, Turecko, nebo některá města v Holandsku a Skandinávii, nic takového tam není. Až na ojedinělé excesy tamní muslimové vztahují své pravidla především morálně sami na sebe a nenutí je druhým. Pochopitelné ovšem je, že tam, kde jsou významné menšiny, ovlivňuje to do jisté míry i život většiny. Znám to například z Izraele – tam jsou na některých koupalištích koupací hodiny pro všechny – a jindy zvlášť pro muže a ženy – ortodoxní Židé se nekoupou společně. Dokáži si představit, že kdyby např. ve škole byl velký podíl zbožných muslimských dětí, že by jednu z variant jídel, které jídelna nabízí (i v Čechách běžně 3 možnosti), bylo halal – a že kdyby bylo dobré, objednávaly by si ho občas i nemuslimské děti. Slovo šaría se stalo skoro nadávkou a hrozbou. Křesťané, kteří čtou Bibli arabsky, jím ovšem překládají místa, která v češtině znějí Zákon Hospodinův a hebrejsky Tóra. Většina muslimů na světě také vnímá šaríu jako mravní zákon, který především uplatňují jedinci sami na sebe. Největší muslimské komunity světa -v Indonézii a Indii- žijí v sekulárních demokraciích – a když se člověk zabývá zeměmi, kde platí šaría politicky, objevuje, jak je celá záležitost složitá a odporující snadným odpovědím. Islamizaci Čech během několika desítek let ovšem neočekávám, jako křesťan především doufám v jejich rechristianizaci.
Jsi farář. Pohybuješ se v křesťanských komunitách. Je mezi křesťany v ČR nenávist třeba k Romům, nebo muslimům stejná jako ve většinové společnosti? Zkusíš to porovnat?
Je podstatně menší. Většina křesťanů žádnou nenávist vůči Romům necítí a přemýšlí i o vztazích k muslimům. Oficiální církevní prohlášení velkých církví se vyjadřují proti rasismu a staví se za dialog s muslimy. Někteří jednotlivci mezi křesťany ovšem mají problém sami se sebou a promítají ho do celých jiných skupin. U evangelíků (to je mé domácí prostředí) však zůstávají osamocení. Např. na posledním konventu pražského seniorátu vystoupili dva konventuálové proti homosexuálům, Romům i muslimům. Když však došlo na hlasování, zůstali zcela osamocení – dostali jen hlasy sebe samotných. Situace u některých malých fundamentalistických církví je ovšem ve vztahu k muslimům poněkud jiná.
Nedávno jsi založil neziskovou organizaci Společně žít v míru, můžeš ji prosím představit?
Přesněji řečeno jedná se zatím o spolek. Do stanov jsme vepsali: Společným zájmem je snaha o překonávání bariér mezi příslušníky různých etnických a sociálních skupin, lidmi různé sexuální orientace a identity, nebo náboženského vyznání. Posláním spolku je zejména: ovlivňování společnosti směrem k toleranci; ovlivňování církví a náboženských společností k sociálním aktivitám pro sociálně vylučované; aktivity na podporu vzájemného dorozumění a rozhovoru. … Naplňování zájmů je prováděno prostřednictvím práce s dětmi v sociálně vyloučených lokalitách, podpory ohrožených v době pochodů nenávisti, společných akcí a modlitebních setkání, práce s dobrovolníky a aktivní mládeží a aktivní spoluprácí s dalšími spolky, občanskými sdruženími a institucemi…
V sobotu 31.1. proběhne v Praze další demonstrace proti islámu. V reakci na to organizuješ na stejném místě náboženské shromáždění „Za společný život„. Proč?
Z pochodů nenávisti proti Romům mám zkušenost, že tyto pochody nabývají na síle, dokud se proti nim nikdo nepostaví. Ve chvíli, kdy se jim na místě nenásilně postaví dohromady někteří místní Romové i neromové, ztratí tyto pochody, údajně pořádané na podporu bílých proti „cikánům“, v očích mnoha účastníků svou legitimitu a rychle zeslábnou. Na naše shromáždění proto zvu muslimy, křesťany i další lidi dobré vůle.
Na tuto otázku mám i odpověď víry: Nenávistí se znesvěcuje veřejný prostor. Staroměstské náměstí to zažilo mnohokrát, např. v letech 1621 (poprava 27 českých pánů, jíž skončila náboženská pluralita v našich zemích), 1918 (kdy stržení Mariánského sloupu přispělo k dlouhotrvajícímu napětí mezi katolíky a nekatolíky) a 1948 (známý proslov Klementa Gottwalda). Současné projevy nenávisti proti islámu a muslimům se řadí k těmto temným kapitolám. Rád bych přispěl k opačnému trendu a modlitbami i proslovy přispěl k posvěcení ke společnému životu – právě na památném místě Staroměstského náměstí.
otázky kladl Míra Brož
